S windsurfingem, který v Česku nemá velkou tradici, se dostal dvakrát mezi ty nejlepší na světě. Po Londýně a Riu usiluje i o třetí účast na olympiádě, tentokrát v Tokiu. "Náš sport je o cestování, hlavně přes zimu je potřeba trávit čas u moře," říká jachtař Karel Lavický. Před kvalifikací stihl jako vlajkonoš doprovodit jihočeskou výpravu mladíků pro Olympiádu dětí a mládeže v Liberci.
Možná není příhodnějšího kraje než toho Jihočeského plného rybníků a vodních ploch, odkud by se měl sportovec dostat mezi elitu windsurfingu. Rodák z Českých Budějovic i tak upozorňuje, jak náročné podmínky v Česku panují. „Nemáme je se světem srovnatelné. Trénujeme v zahraničí, což je hendikep,“ ukazuje.
Také rodinný život tím trochu trpí, dokud z toho neuděláte výhodu. „Je těžké odjet na tři týdny na soustředění a nechat rodinu doma. Takže jsme pak jezdili společně třeba na dva měsíce do Španělska,“ pousmívá se Lavický v Liberci, kde jako vlajkonoš na ODM reprezentuje svůj rodný kraj. Už podruhé.
„Snažil jsem se kraj pobízet, ať najde někoho jiného, bohužel u nás máme olympioniků málo,“ mrzí na jednu stranu Lavického.
Ale: „Samozřejmě to je pro mě pocta a zadostiučinění.“
Každý impuls totiž může pomoct rozvoji jachtařské mládeže. „Není to zrovna levný sport. Naštěstí máme silnou skupinu mladíků mezi dvanácti a patnácti lety. Brzy postoupí mezi dospělé a snad budou mít úspěchy,“ věří Lavický.
Jeho samotného čeká v září na mistrovství světa v Itálii kvalifikace na olympiádu v Tokiu pro rok 2020. Na jihu Evropy bude trénovat celé léto, aby najezdil tamní podmínky.
Více informací naleznete ZDE