Text na řeč

„Nechtěl jsem ležet na gauči“ říká dobrovolný hasič ve strakonickém OČKU

Pravidelně se do služeb v OČKU zapojují i dobrovolní hasiči. Střídá se jich tam víc než deset. Do centra chodí při každém očkovacím dni jeden z nich.Pomáháme, kde je zrovna třeba. Nejvíc lidem na vozíčku, který si tady půjčí. Ale i při vyplňování souhlasů s očkováním nebo v čekárně, kde se vydávají pozvánky na druhou dávku nebo certifikáty po skončení očkování,“ říká dobrovolný hasič Jaroslav Šouc. Do očkovacího centra na službu chodí jednou týdně ve svém volném čase. „Nechtělo se mi ležet doma na gauči. Počasí za nic nestojí, na kolo nemůžu, tak jdu pomáhat,“ dodává Šouc. 

Dalším dobrovolníkem, který pomáhá ve strakonickém OČKU, je vitální důchodce Pavel Štrobl. „Jsem zvyklý pomáhat. Nabídl jsem se hned při otevření centra,“ vysvětluje Štrobl. Když není v očkovacím centru, stará se o svou 92letou matku. „V péči o mamku se střídám ob týden se sestrou. Když nejsem u ní, beru si služby taky v OČKU. Ve volném týdnu si beru služeb víc, v týdnu, kdy se starám o mamku, se sem dostanu tak jednou dvakrát. Baví mě práce s lidmi,“ uzavírá Štrobl, který je nejaktivnějším dobrovolníkem s největším množství odsloužených hodin v očkovacím centrum.   

Na otázku, jestli práce s lidmi není spíš stres, má jasnou odpověď. „Je, protože některý jsou nevychovaný a sprostý, ale těch hodných je víc. Opravdu. Třeba sem přišel pán a přinesl dobrovolnici kytku. Jiná paní zase na Velikonoce přinesla obháčkovaná vajíčka. Těch naštvaných a nepříjemných je tak 1 %,“ uzavírá Štrobl a jde radit klientům s vyplňováním souhlasů s očkováním.