Věcná část

Charakteristika zájmového území

Zájmové území kraje představuje povodí Vltavy po soutok s Otavou a povodí Otavy, a povodí Moravské Dyje. Takto definované povodí má rozlohu cca 12 tisíc km2. Je tvořeno čtyřmi hydrografickými celky:

  • vlastním povodím horní Vltavy po soutok s Lužnicí č.h.p. 1-06
  • povodím Lužnice a částí Vltavy po soutok s Otavou č.h.p. 1-07
  • povodím Otavy č.h.p. 1-08
  • povodím Sázavy (Blanice - Vlašimská č.h.p. 1-09
  • povodím Dyje č.h.p. 4-14.

Zájmové území má velmi hustou hydrografickou síť čítající cca 8000 km vodních toků. Z toho více než 1900 km představují významné vodní toky.


 

Klimatický pás

Z klimatologického hlediska (dle Atlasu podnebí ČR, 1958) do chladné podnebné oblasti náležejí horní partie toků Vltavy a Otavy (oblast Šumavy od nadmořské výšky zhruba 750 - 800 m n.m.) - oblast C1 - mírně chladný typ.

Ostatní části povodí spadají do oblasti mírně teplé s tímto podrobnějším členěním:

  • horní Malše oblast B 10 - mírně teplý, velmi vlhký, vrchovinný typ,
  • horní partie Lužnice a Nežárky
  • oblast B 8 - mírně teplý, vlhký, vrchovinný typ,
  • horní partie Lomnice a Skalice oblast B 5 - mírně teplý, mírně vlhký, vrchovinný typ,
  • horní partie Volyňky a Blanice
  • oblast B 8 až B 5 (charakteristiky viz výše),
  • horní partie Blanice (Vlašimské) oblast B 8 - mírně teplý, vlhký, vrchovinný typ,
  • Moravská Dyje oblast B 8 - mírně teplý, vlhký, vrchovinný typ,

Směrem po proudu přecházejí všechny toky postupně do teplejších klimatických okrsků vesměs charakterizovaných oblastí B 5, s výjimkou obou jihočeských pánví a údolí střední Vltavy, které náležejí do oblasti B 3 - mírně teplý, mírně vlhký, pahorkatinový typ s mírnou zimou.


 

Srážkové poměry

Průměrný roční srážkový úhrn se pohybuje od 1200 až 1400 mm v nejvyšších horských polohách Šumavy do 550 až 600 mm v nejnižších polohách při dolních tocích Otavy a Lužnice a v okolí jejich soutoků s Vltavou. Srážkově nejbohatšími měsíci jsou červen, červenec, srpen, ve kterých jsou průměrné úhrny srážek zvyšovány přívalovými lijáky z bouřek. Nejsuššími měsíci bývají leden (v nízkých polohách), únor a říjen (v polohách horských).

Průměrný počet dní v roce se srážkami přes 1 mm se pohybuje od 100 v nízkých polohách do 140 v polohách horských. Počet dní v roce se srážkami přes 10 mm je pak od 15 v nízkých do 40 dní v horských polohách.


 

Sněhové poměry

Průměrný počet dní se sněhovou pokrývkou (sněhovou pokrývkou se rozumí souvislá sněhová vrstva výšky nejméně 1 cm) se pohybuje od 140 dní v nejvyšších částech povodí až po 60-50 dní v roce v dolních partiích toků a pánvích.

Průměrné maximum sněhové pokrývky se v závislosti na nadmořské výšce nachází v rozmezí od 120 cm v nejvyšších polohách až do 20 cm v nejníže ležících částech popisovaného území.

Průměrné datum prvního dne se sněhovou pokrývkou se vyskytuje v rozpětí od poslední dekády října (vysoké polohy) do první poloviny listopadu (pánve). Obdobně datum posledního dne se sněhovou pokrývkou se pohybuje v rozmezí od druhé poloviny března (pánve) do druhé poloviny května (nejvyšší zalesněné polohy).

Průměrná délka období od prvního do posledního dne se sněhovou pokrývkou trvá od 200 do 120 dní v závislosti na nadmořské výšce. V tomto období jsou zahrnuty i periody, kdy trvání sněhové pokrývky bylo přerušeno.

Relativní trvání sněhové pokrývky vyjádřené v procentech udává pravděpodobnost výskytu sněhové pokrývky v období jejího normálního trvání a pohybuje se opět v závislosti na nadmořské výšce od 80 % do 40 % .


 

Odtokové poměry

Z hlediska velikosti odtoku je jihočeský region charakterizován poměrně velmi vodnou oblastí masivu Šumavy a Novohradských hor při své jihozápadní hranici s Německem a Rakouskem (horní partie Otavy, Vltavy a Malše), která pozvolna přechází směrem severovýchodním do oblastí malých odtoků (povodí Lomnice, Skalice, dolní partie Lužnice).

Odtokové poměry jsou značně nerovnoměrné. Poměr průměrného a povodňového průtoku ( 100-letá povodeň ) je na větších tocích 1 : 20 až 1 : 50, na malých tocích se blíží k 1 : 100. Hydrologické údaje pro některé hlavní toky zájmového povodí jsou uvedeny v příloze.


 

Ledové poměry

Z hlediska výskytu ledových jevů jsou pro jejich tvorbu nejpříznivější podmínky v povodí horní Vltavy po Lipno, kde malý spád toku spolu s nízkými teplotami umožňují relativně nejčastější výskyt ledových jevů i tvorbu ledové celiny. Horské tratě v povodí horní Otavy se odlišují poměrně vyšším spádem, který při stejné četnosti ledových jevů způsobuje snížení tvorby ledové celiny. Charakteristickým jevem pro tyto úseky toků je výskyt dnového ledu a tvorba ledových prahů v korytě.

Příznivé podmínky pro vznik ledové celiny vytvářejí snížení spádu toků v nižších partiích a s tím související nižší rychlost proudění. Jako protichůdný faktor zde však působí rozsáhlá činnost člověka - oteplování toků pod přehradami a velkými městy. Podrobnější zpracování ledového režimu s kvantifikací antropogenního ovlivnění nebylo dosud provedeno, pro přibližnou orientaci jsou uvedena následující data pro dolní úseky hlavních toků popisovaného území (Vltava před výstavbou Lipna, Lužnice, Otava):

Průměrný výskyt ledových jevů je cca 40 - 50 dní v roce, výskyt souvislého zámrzu cca 25 až 40 dní v roce. Maximální možný výskyt ledových jevů cca 120 až 130 dní, maximální výskyt zámrzu od 90 do 110 dní v roce. Rozdělíme-li české toky do tří kategorií tak, že první kategorie představuje trvání ledových jevů a zámrzu nejdelší a třetí kategorie nejkratší, pak převládající kategorií dolních úseků jihočeských řek je druhá kategorie. (Hydrologické poměry ČSSR, díl III, 1970).


 

Možnosti aktivního ovlivňování povodní

Na některých tocích je možné velikost a průběh povodně aktivně ovlivňovat zachycením části povodňové vlny v nádržích. Ochranný účinek má v podstatě každá vodní nádrž, nejvýznamnější je však u těch nádrží, které mají vyčleněný ochranný (retenční) prostor. Pro transformační účinek nádrže na snížení povodně v níže ležícím úseku toku je rozhodující poměrná velikost volného ochranného objemu nádrže k objemu povodňové vlny nad neškodným průtokem, velikost povodňového přítoku z mezi povodí ke kritickému profilu, kapacita a technický stav manipulačních uzávěrů nádrže a správné řízení manipulací.

V povodí Horní Vltavy se nachází 17 nádrží s vymezeným ochranným objemem větším než 0,5 mil. m3. Jejich přehled je uveden v příloze. Většinou se jedná o víceúčelové nádrže. Při řízení jejich provozu je nutno dbát také na ostatní účely, jako jsou zásobní a hydroenergetické, zejména při rozhodování o předvypouštění nádrže. Za povodně jsou ovšem rozhodující hlediska bezpečného převedení povodňových průtoků a povodňové ochrany území pod nádrží. Pravidla řízení manipulací pro jednotlivé nádrže jsou zakotveny v jejich manipulačních řádech.

Z hlediska geografického rozmístění nádrží s vyčleněným ochranným objemem jsou nejlepší možnosti pro ovlivňování průběhu povodní ve vlastním povodí horní Vltavy po soutok s Lužnicí. V povodí Lužnice sehrává dominantní úlohu rozsáhlá rybniční soustava, kde však s výjimkou rybníka Rožmberk dochází pouze k neovladatelné transformaci povodňového odtoku. V povodí Otavy se nachází jediná nádrž s vyčleněným ochranným prostorem - Husinec na horním toku Blanice. Na vlastní Otavě a jejích ostatních přítocích a na Moravské Dyji není možno průběh povodní aktivně ovlivňovat.